Norské dřevo - Haruki Murakami

21. července 2011 v 15:22 | Sayuri |  Skladiště
  • Autor: Haruki Murakami (držitel několika prestižních japonských spisovatelských cen)
  • Titul: Norské dřevo (z japonského originálu ノルウェイの森, Noruei no mori / Norwegian wood)
  • Nakladatelství: Kodansha v Tokiu roku 1987
  • Žánr: Romance / Ze života
  • Literární žánr: Novela
  • Přeložil Tomáš Jurkovič
(Warning, celý článek obsahuje spoiler děje)


  • Krátké nastínění děje:
Nacházíme se v atmosféře šedesátých let v Japonsku. Název novely je odvozen od písničky The Beatles - Norwegian wood (Norské dřevo / doslova Norský les), oblíbeného songu jedné z hlavních postav - Naoko. Vypravěčem je mladý Tóru Watanabe, vysokoškolák, prožívající typický kolejní život. Na střední škole se mu -z neobjasněných příčin- zabil nejlepší kamarád Kizuki a zanechal tak v něm i jeho holce Naoko pocit prázdnoty a smrti. Tóru, málomluvný a uzavřený, odchází do Tokia, studovat nějakou soukromou vysokou, ale bere to jenom jako zkoušku trpělivosti (protože ho to vůbec nezajímá ani nebaví). Postupně se setkáváme s dalšími postavami, které mají silné charaktery a jsou vždy něčím zvláštní...
Ještě bych ráda zmínila, že to vlastně vypráví Tóru Watanabe, ale postarší, vypráví vše s odstupem a jakoby chladnou hlavou:
"Dřív, dokud jsem byl ještě mladý a vzpomínky byly čerstvé, zkusil jsem je už několikrát
sepsat. Nedal jsem ale dohromady ani řádku. Věděl jsem, že mít tu jedinou, první řádku za
sebou, vyplynul by už zbytek skoro sám od sebe, avšak nikdy se mi ji nepodařilo napsat."
  • Postavy:
    • Tóru: málomluvný, uzavřený, nespolečenský, "obyčejný", hledá sám sebe, rád čte (hlavně zahraniční autory; připomíná kluka z Kdo hledá v žitě od Salingera)
    • Naoko: překrásná, "snová", duševně nemocná, bývalá holka Kizukeho
    • Midori: hezká, nakrátko ostříhaná; divoká a nespoutaná, cynická a (podle mě) lehce úchylná
    • Reiko: Naočina spolubydlící; prožila si těžké chvíle, rozvedená a má dítě, postarší (má tvář plnou vrásek), milovnice hudby
    • Nagasawa: Tórův spolužák; má velmi silný charakter, ale je vypočítavý; jede podle jiného systému, než všichni ostatní (myslím, že se na něj hodí: Život je bahno a jen svině v něm umí chodit)
    • a další vedlejší ;)
  • Za oponou aneb můj názor:
Ačkoliv nemám ráda láskobolné romány, které nemají za cíl jinou linii, než vyprávění láskového života hl. postavy, u téhle novely jsem musela změnit názor. Tóru je sympaťák a prostě mi "sednul". Jeho způsob vyprávění mi přijde poutavý a naprosto srozumitelný (ale pozor, nemusí to tak být pro každého). Občas je tam nějaká ta filozofická myšlenka a celkově se jeho pohled na svět naprosto shoduje s tím mým.
V téhle knize není důležité, co říkají postavy, nebo jak vypadají. Veze se na podivném duchu melancholie. Je v ní přítomna jakási skrytá bolest. Ale to knize vůbec neubírá - naopak jí to staví do řad mezi ty nejlepší. Rozhodně si myslím, že je to čtení na úrovni.
Btw to, že se celý příběh odehrává v Japonsku, nám dokazují pouze jména hl. postav a občasná -pro mě podivně znějící- jídla, které postavy konzumují. Jinak by se tenhle příběh mohl odehrát prakticky kdekoli. ;)
  • Klady a zápory:
+ Haruki Murakami je vynikající spisovatel. Norské dřevo vynikající kniha.
+ Melancholie a přítomnost jakéhosi pocitu "skrytého nebezpečí / smrti". Alespoň tak jsem to cítila já.
+ Skvělý popis pocitů, míst, lidí.
+ Zajímavé charaktery postav, nikdo není obyčejný. *významný pohled na Tóra, který to o sobě v průběhu knihy tvrdí*
+ Úchylnosti, sex a jiné.
- Zanechá ve vás smutný pocit.
- Nemusí sednout každému.
(To je tak jediné, co mě k těm mínusům napadá.)
  • Závěrečné hodnocení:
Je to kniha, která mě po dlouhé době ohromila a zaujala. Je hlubší a přesto ne těžká. Čte se jedním dechem. Ano, doporučuji!
10/10
  • Místo závěrečné citace písnička, která ke knize neodmyslitelně patří:

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 f. | 21. července 2011 v 20:33 | Reagovat

super knížka! ráda vidím, že se Murakami začíná více rozšiřovat :-)

2 Sayu Invisible | Web | 21. července 2011 v 22:12 | Reagovat

[1]: Ano, to je. A myslím, že s Murakamim nezůstanu jenom u téhle. :)

3 Neriah | Web | 21. července 2011 v 22:25 | Reagovat

NOrské dřevo se mi taky moc líbilo, měla jsem z něj podobné pocity jako ty. Máš pravdu, že je kniha psaná tak, že ne každému sedne, on obecně Murakami má zvláštní styl psaní... Dočetla jsem od něj Afterdark a ten mi třeba nesedl vůbec. Tak jsem zvědavá na jeho ostatní knihy, jestli mě zaujmou nebo ne.

4 Sayu Invisible | Web | 22. července 2011 v 11:54 | Reagovat

[3]: Afterdark zní zajímavě, nakouknu do toho a uvidím, jak to sedne mně...
Každopádně budeš-li zvědavá, jaký pohled mám na jeho ostatní díla, nakoukni sem na blog za cca týden, zcela jistě tu k němu najdeš nějakou tu další "recenzi". ;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.