30. června 2011

30. června 2011 v 23:00 | Sayuri |  ☞Diářoidní deník
I need to tell you a secret.

Zkoušela jsem to napsat na papírek.
Chtěla bych to někomu svěřit.
Je to těžké.

Tady je to tajemství: I´m not happy anymore.

Nejsem už déle šťastná?
Existovalo jenom jedno jediné léto (předloni). Bylo to nejlepší léto mého života.
Bylo to štěstí ve své nejlepší podobě.
Ale tohle léto...minulo. A přešly dvě zimy. A mě zbyly jenom vzpomínky.
Když jsem se stěhovala minulý rok k tátovi, měl to být nový začátek. A byl. Krásný se vším všudy.
Takové začátky bývají.
Kdy přišel první zlom?
Asi s tou krutou zimou. S tou, co mi vichr podlomil nohy. Kdy mě profoukl vítr skrz naskrz. Kdy jsem padla - tady na konci světa - na zem a nemohla dýchat. A brečela. I´m not happy anymore.
Zima.
Jako by se čas zastavil.
Je léto. Zima.
Mám s ním zase bojovat? S démonem?
ZASE?
Anděl mi řekl, že mi pomůže. Je silnější. S ním jsem i já. Bojuju. Ale mezi námi, deníčku, tohle...tenhle bublinový svět, který jsem si stvořila, se mi rozpadá jako domeček z karet. Profoukl ho vítr? Skrz naskrz? Sfouknul vše hezké.
Zbyla jen zima. I´m not happy anymore.
Deštivé léto. A smutný sen. Prázdné ulice a karavany osamění. Tam bloudím na své narozeniny. Zase se mi bude zdát? Jako ta osudná léta? Deštivá léta? I´m not happy anymore.
Nikdy se nevzdám. I když se každé ráno musím přemáhat, abych vstala. I když si každé ráno říkám: "To už je zase další den?" Deprese? Ne. Ne taková, co tě dostane do kolen. Co tě schodí z mostu. Co ti podřízne žíly. Jenom smutek. Z osamění. Smutek je přítel. Je to můj spojenec v boji s démonem. Ale...dá se tenhle nerovný boj vůbec někdy vyhrát?

A tak přichází další léto. Léto, kdy si říkám, proč být, když mě nic nečeká.
Jenom tu tak šeptám. Tohle svoje malé tajemství. I´m not happy anymore. Že teď už nemám kam jít. Že už není žádné útočiště. Místo jménem DOMOV. Sen se rozpadl v prach. I´m not happy anymore.

Láska za lásku. Láska → láska. Ale kde je ta první?
A řeknu ti další tajemství, Deníčku. I´m not happy anymore.
Nikdo na světě mě nemá rád. (Mumínek mě měl mít rád. Ale morčata milují jenom výměnou za jídlo a lásku.)
Nikdo na světě mě doopravdy nezná. (Nikomu jsem to nedovolila.)
Nevěřím v lásku. (Je to jenom slovo. Co znamená jenom prohnanost přírody. Co je jenom souhra náhod. Osudů. Ten můj je prázdný.)
Nevěřím ve "šťastný až navěky". Nebo v "a tak žili šťastně až dokud neumřeli. A pokud neumřeli, žijí dodnes."
Nenacházím v tomhle prázdném místě žádné potěšení. Hledala jsem ho ve snech, kniháh, filmech, zážitcích, nadějích, umění.
Ale nikde nebylo. Nebo spíš neumím hledat.
Mám všechno. VŠECHNO co jsem chtěla.
Chvíli to fungovalo.

But I am not happy anymore.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mandragorka | Web | 11. července 2011 v 16:26 | Reagovat

Hledej stále, buď vytrvalá a jednou najdeš. Hodně síly.

2 Sayu | 13. července 2011 v 14:13 | Reagovat

[1]: Síla občas dochází, vytrvalost je důležitá. Nakonec mi došlo, že je jediné místo, kde budu muset hledat. V sobě. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.