Pohádka(y)

30. května 2011 v 21:11 | Sayuri |  _Jednorázovky
Bylo nebylo, za desatero horami a sedmero řekami bydlela v obrovském křišťálovém paláci princezna, co nebyla zlobryně. Jednoho rána se probudila a vesele se protáhla, když v tom se celý růžový palác otřásl, jako při čtvrtém stupni richterovy škály. "Co to bylo?" Podivila se a afektovaným způsobem ala Paris Hilton udělala překvapený obličejík. Pak se protáhla dlouhým pomalým pohybem a vyskočila z postýlky. Hupsla do papuček s růžovými bambulkami a pomalu se vydala obhlídnout terén. Minula přitom pokoje svého bratra, krásného Měsíčníka, a vešla do hlavního sálu.

Na trůně, jak jinak, trůnil tatíček pan Král, lehkomyslný vrtkavý stařík s třemi zlatými vlasy a usmíval se - no jako měsíček (jeden z dvanácti). "Tatíčku pankráli, neslyšel jste obrovskou ránu, tuhle před chvilkou?" Optala se Zlatovláska vesele. "Ó jakpakby ne, má milá! To si na náměstí sedl obrovský drak Drákula!" Smál se její tatínek prostě. "Ó proboha!" Vykřikla dívčina a zhroutila se v mdlobách na podlahu. Tedy skoro, stačil jí předtím zachytit Široký (zatímco šlechtici Dlouhý s Bystrozrakým jen závistivě přihlíželi). "Co budeme dělat?" Zvolalo shodně v náznaku hrůzy přítomné panstvo. "Coby! Počkáme si na Hloupého Honzu! Nebo třeba na prince na bílém koni!" Smál se král. "Ano ano, někdo z nich jistě naší půvabnou panenku zachrání..." Přitakali všichni. A tak posadili sličnou pannu do křesla a čekali.

Mezitím se v sále potemnělo a zazněl hlas víly Sudičky. "Kdysi jsem řekla, že za patnáct let omdlíš hrůzou a usneš. Ten kdo tě probudí polibkem z pravé lásky tě zachrání před hrůzou ohnivých plamenů a pojme tě za svou choť. Splodíš s ním sedmero trpaslíků a přestěhujete se do malebné lesní chaloupky. Nyní ten čas nastal!" Ozvala se hromová věštba. Pak se v sále najednou rozjasnilo a vše bylo pryč. Jak Sudička řekla, tak se stalo. Princezna upadla rázem do klimbu a ani sebevětší hluk a třes jí z něj nemohl probudit. Drak Drákula si mezitím pochutnával na lesních vílách, které přišli na hrad pro topné dříví (neboť lesy již musely ustoupit moderním průmyslovým podnikům a velkoměstům ala New York).

I netrvalo dlouho a zpráva o princezninném neštěstí se rozšířila do všech koutů království. Slyšeli ji lidé ze Solné země, lidé z Mořského království, lidé z Karkulčiného království i lidé z království Křišťálového střevíčku. Jenom čarodejnice ze Zlé věže se o tom doslechla z druhé ruky a navíc jako poslední. To ji rozčílilo. Ze vzteku pak proměnila všechny dostupné prince i Honzy z celého království v hrábě, pak se začarovala do Meluzíny a od těch dob straší v komínech a koutech lidských obydlí. "Co teď?" Ptali se urozené šlechtičny tatíčka Krále. V celém království nebyl ani jediný muž, který by princeznu zachránil. "Co byy, tak jí zachrání dívka! A co je na tom! Lesbické vztahy nejsou v dnešní době nijak neobvyklé..."Pokrčil pantáta rameny. A tak se sjely ze všech koutů ty nejkrásnější dívky, urozené i chudé, a zkoušely omdlenou princeznu probrat k životu. Ale nic se nedělo.

Najednou se objevila Johanka z Arku s ohněm plápolajícím v očích a s božími slovy znějícími v jejích uších. Vytasila svůj meč a vrhla se na draka. Netrvalo dlouho a nerovný boj skončil. Remíza. Drak slíbil, že odletí a Johanka, že už ho nikdy neuhodí čepelí do čela. Tak si plácli a rozletěli se, každý na jinou stranu. Ale co s princeznou? Pořád tam chudák leží omdlená!

Byla temná noc, když tu na obzoru zazářil bílý bod. A ten se stále zvětšoval a zvětšoval. Z dalekých krajů přiletěl na Pegasovi, třpytivém jednorožci, překrásný Malý Princ, který mezitím trochu vyrostl a místo filozofování se dal na práva, a přijel sličné zemdlené růži na pomoc. "Uhněte, ať ji mohu políbit!" Vykřikl. Všichni překvapením zdřevěněli. "Tak to je on! To je náš zachránce, to je budoucí manžel naší princezny!" Zvolali! " Malý Princ se pomaloučku (jako ve zpomaleném filmu) skláněl k panně, když v tom - *kous*! Ke krku se mu přisál Edward Cullen, celý bledý a nasraný. Bella byla v háji a tak si hledal novou lásku. A rozhodně si jí nechtěl nechat přebrat tím Malým snílkem. Neználek, jeden z nejmladších šlechticů (sotva odrostlý dětského věku nebyl cílem "hráběcí" kletby), hlasitě vypískl, jinak bylo v sále naprosté ticho. Malý Princ se nazlobeně otočil na toho namyšleného rádoby upírka a posměšně se uchechtl. Tenhle, že ho chce o jeho lásku připravit? Oba zařvali a vrhli se na sebe. Mezitím se v oknech objevil úplněk a skrz okenní tabulku byla vidět proměna mladého vlkodlaka. Tak přeci jen nebyli všichni muži z království pod vlivem kletby!

V davu to začalo vřít. Kdo získá srdce princezny? Najednou vypukla bitka. Zamilované šlechtičny si nemohly pomoc a - jakoby se domluvily - se vrhli na Edwarda. Netrvalo dlouho a celý sál se otřásal výbuchy násilí a hněvu. Sem tam se objevilo i pár boulí, to když někdo náhodou stoupnul na všudypřítomné hrábě! Jenom motýl Emanuel s Makovou panenkou zůstali zamilovaně v rohu a dávali si hubičky.

Když tu co se to neděje? Princezna pomaloučku vstává a protahuje se. Celý sál zkameněl (ne, nebyla tam Medúsa ani Prométheus ani Ježíš ani nikdo jiný) a pomalu se otočil na Zlatovlásku. "Jak to, že je živá?" Vykřikly vzteky i s úlevou přítomné dámy. A pak překvapeně pozorovaly, jak se jejich mužské protějšky pomalu zvedají ze země. Princezna se k všeobecnému zmatku jenom zasmála.

A najednou za ní vykoukly úzké nohy, co nebyly pavoučí. Jedna, druhá, třetí, čtvrtá, a kuk - vykoukla hlava přerostlého Ferdy Mravence. Hned za ním v závěsu stál Brouk Pytlík. "Překvápko!" Vykřikli oba a dali se do smíchu. Pak se z nich tří (i s princeznou) začalo pomalu soukat, že šlo jenom o vtip, protože slečna byla vdavekchtivá a doufala, že i přes její odpudivou krásu si pro ni přijde pohledný princ a bude se ji snažit "osvobodit z kletby". Následně zklamaně přiznala, že nečekala, že se u ní budou jak na běžícím pásu střídat holky. "Tak třeba příště." Uzavřel debatu Vodník a zasmál se. Jenom Čertíkovi Bertíkovi se mlsně zaleskly oči. "Kdo ví, co bude příště."Pomyslel si a uchechtl se.
----
Děkují a uklání se
Disney s.r.o. + prvky české lidové poezie + bebilní Edward od Stephanie Meyer + řecké mytologické bytosti a mnozí další ^^


----
Slovo na závěr:
Pohádek a příběhů je mnoho. Některé jsou pro dospělé, jiné pro děti. Věřím v jejich sílu a moc a kouzlo (jakkoliv to z této pohádky není vidět ^^). Především jde o fantazii a - když pominu jejich primární účel, a to rozvíjení morálních hodnot u dětí - o možnost prožít skrz pohádkové postavy své vlastní sny a příběhy. Můžeme být na chvíli princeznami nebo princi bojujícími o ženskou lásku a přízeň. A to je přeci nádherné!

°Sayuri°
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Neriah | Web | 2. června 2011 v 12:41 | Reagovat

...místo filozofování se dal na práva :D:D:D
...Malý Princ se nazlobeně otočil na toho namyšleného rádoby upírka a posměšně se uchechtl. :D:D
Tohle mě prostě zabilo :D
Asi bych se měla uklidnit, když mám tu informatiku, ale já se nemůžu přestat chechtat... :D:D:D
Tohle je prostě dokonalé :D
Budu si to číst vždycky, když se budu potřebovat zasmát... Vážně se ti to povedlo :D

A taky souhlasím s tím, že pohádky mají určité kouzlo... Vždycky je budu milovat. Ač už jsem téměř dospělá osoba, fantazií se nechám vést ráda...

2 sayu | 3. června 2011 v 12:27 | Reagovat

Díky, jsem opravdu ráda že se ti má fantasmagorická pohádka líbí!^^

(A ano, bez pohádek by byla na světě nuda. Ať dospělí, nebo děti, všichni na pohádky letí! =D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.