Immortal in your hearth I.

9. května 2011 v 17:02 | Sayuri |  _Pokračovky
Yaoi, shounen-ai. Zatím není, ale bude. Tak to nečtěte, jestli to nemáte rádi. ;)
***
Byla nádherná letní noc, zářivé hvězdy visely na obloze a foukal svěží teplý větřík. Seděl jsem na svém oblíbeném místě na naší skleníkové verandě, obklopené cizokrajnými květinami a bujnou vegetací, když v tom se otevřely automatické dveře a dopadl na mě pruh zářivě žlutého světla. Tvář našeho sluhy se napolo skryla ve tmě skleníku a napůl žlutě zazářila; až bizarně, řekl bych. "Mladý pane. Odpuste že vás ruším, ale je dorazil váš nový sensei, pan Satoru Daisuke, a čeká na vás v přijímacím salónku." Sdělil mi, uklonil se a vzdálil se. Upřímně, neměl jsem na svého nového učitele ani nejmenší náladu. Dnes jsem byl obzvlášť unavený a těšil jsem se akorát tak do postele. Ovšem můj otec bezvýhradně trval na tom, ať můj nový lektor ještě dnes přijde.
Vlastně mu to nevyčítám. Pokaždé, když zachytím nějaký z jeho kradmých pohledů, jakými se na mě potají dívá, mám chuť se někam schovat a zhebnout tam. Ta lítost a zklamání v jeho očích… Jako jeho jediný syn jsem měl jednou nést na svých bedrech jeho impérium. Měl jsem být jeho budoucností, jeho nadějí. Narodil jsem se se slávou, oplýval jsem inteligencí a krásou. Měl jsem být mocný, silný a nechutně bohatý, měl jsem nést naše rodinné jméno a vybojovat si místo a respekt mezi obchodníky. Ale osud tomu nepřál. Místo krásného zdravého dítěte dostal otec do kolébky kryplíka… Musí být ze mě hrozně zklamaný. Zklamal jsem ho už tím, že jsem se narodil.
****
"(…) I přes tyto nesnáze a problémy zůstal a zůstává Kjokutei Bakin jedním z největších a nejklasičtějších autorů japonské literatury. Tímto bych tedy rád uzavřel dnešní seminář. Pokud vás moje přednáška o japonské literatuře zaujala, můžete mne kontaktovat osobně. Chcete-li se dozvědět nějaké další a podrobnější informace, rád si s vámi domluvím konzultace. Pokud vás zajímá kniha, kterou právě chystám, podívejte se na mé webové stránky. Prozatím se s vámi loučím, uvidíme se na příštím semináři. Děkuji za pozornost." V obrovské posluchárně se ozval potlesk a poté hlasitý rachot. Studenti se začali hromadně zvedat ze židlí. Pár osob šlo přímo za profesorem a gratulovalo mu k výbornému projevu. Jenom dvě osoby zůstaly nehnutě sedět v první řadě. První z nich byl šedovlasý starý muž, s bystrýma hnědýma očima a tenkou černou bradkou. Působil lehce arogantně, mohutně a velmi bohatě, nejenom díky jeho perfektně padnoucímu černému obleku, ale i zlatým hodinkám a drobným doplňkům, které jenom zdůrazňovaly jeho sociální pozici. Druhý muž byl vysoký, hubený a nevýrazný. Působil jenom jako stín prvního muže. Teprve když odešli i poslední studenti, oba muži vstali. Profesor byl k nim otočen zády, sehnut k malému pultíku a skládal nějaké stohy papírů. Vysoký muž si odkašlal, aby tak dal najevo jejich přítomnost. "Promiňte pánové, ale nemám čas. Mám být za hodinu na Kolumbijské a už i tak nestíhám. Všiml jsem si, že jste mou přednášku poslouchali velmi pozorně. Ale rozhodně nevypadáte jako zdejší studenti. Tak co si přejete?" Otočil se profesor čelem k mužům a poklepal výrazně na hodinky (poněkud ošuntělejší, než byly hodinky onoho šedovlasého muže). "Rád bych s vámi projednal jednu soukromou záležitost, pane Daisuke. Mám pro vás velmi lukrativní nabídku." Řekl šedovlasý muž potichu. "Jak jsem řekl, spěchám a na tohle nemám čas. A koneckonců, nemám o nějaké lukrativní nabídky zájem. Mám teď hodně práce.Takže děkuji za váš čas, ale už musím jít. Nashledanou pánové." Kývnul profesor Daisuke hlavou a namířil si to směrem k východu. "Deset tisíc dolarů každý měsíc." Vykřikl starý muž. Profesor zpomalil. "To zní jako hodně peněz. V čem spočívá ta špinavá práce?"Prohodil přes rameno, s rukou na klice. "Haha, špinavá práce. Jste velmi vtipný člověk, profesore, víte to?"Zasmál se starý muž a vydal se také ke dveřím. Ten druhý ho následoval. "Rád bych to s vámi probral, ale v soukromí. Pokud máte zájem - hlavně, pokud byste si chtěl polepšit nad svůj profesorský standart (sjel ho chladným pohledem od hlavy k patě), stavte se dnes večer u mne, tady-" Muž zašátral v obleku a vytáhnul vizitku. "- na této adrese. Prozatím se s vámi rozloučím. Budu vás čekat v sedm hodin. Tak na viděnou, pane Daisuke." Kývnul muž hlavou, otevřel dveře, a bez jediného ohlédnutí, aniž by čekal na Daisukeho odpověď, vyšel z posluchárny ven. Profesor jenom pozvedl obočí a beze slova se díval na odcházející dvojici. Pak také vyšel ven a zavřel za sebou…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.