Painfull night I.

11. dubna 2011 v 19:58 | Sayuri |  _Pokračovky
Byla temná noc, když na chodníku před Meanem zastavilo auto. Byla to temná noc, když do něj bezmyšlenkovitě nastoupil. A byla to temná noc, když ho ono auto zavezlo na místo, kde by se nejraději nikdy neocitnul.
***
Miky by na tu hloupou párty nikdy nešel, kdyby nebylo jeho přítele - Tom jej ve škole neustále přemlouval s tím, že tohle si přece nemůže nechat ujít. "No tak, kámo, máš snad něco lepšího na práci? Neblbni a pojeď s náma, bude to vodvaz!" Lákal ho. "Když já nevím - je to v jiným městě a ještě k tomu na nějaký chatě - jak se pak dostanu domů?" Pokrčil Miky rameny a v duchu si říkal, že raději nepojede. "Tss, si blázen? Domů? Jak domů? Všichni tam přespíme. Dokážeš si to vůbec představit? Totální odvaz, bez rodičů, bez připomínek, samý kočky okolo nás, chlast a noc volná k blbnutí...jak vůbec můžeš říct, že nepojedeš?" Mračil se jeho spolužák a nechápavě kroutil hlavou. "Nevím, naši by měli starosti..." Povzdychl si Miky. Nemohl si stěžovat na špatné rodiče - dávali mu víceméně volnosti, kolik si zamanul, ale přesto o něj měli obavy a vždy, když odcházel, na něj hleděli velmi starostlivě. Miky sice vůbec neměl chuť někam jít, ale po chvilce přemlouvání se nechal ukecat. Říkal si, že to zní slibně a i přes špatný pocit, který z toho měl, ho to lákalo. Vždyť kdo by si nechtěl užívat na chatě? A tak se rozhodol, že pojede.
****
"Co blbneš vole?!" Zamračil se Miky na jednoho idiotského spolužáka. Stál vedle něj a se skelným pohledem čůral na botník, který stál vedle verandy. Okolo nich křepčila skupinka lidí, někteří víc a někteří míň na mol, a chechtali se nějaké písničce, která se linula z rádia. Sem tam se někdo muchloval v trávě, hulil nebo kecal s ostatníma. Jinak byla nuda. Miky chvíli seděl a pozoroval mumraj okolo sebe. Neměl náladu. Normálně by se asi přidal, ale dneska mu bylo dost smutno, jaksi zvláštně. Připadalo mu, že si s těmi přiopilými idoty nemá co říct. Po dvou hodinách naprosté otravy, kdy se s ním nikdo nebavil a ani on se s nikým moc nevybavoval, si řekl, že toho má dost. "Hele, v kolik odtud z nádraží jede poslední vlak? Já už asi pojedu domů." Ptal se Toma, kámoše, který ho sem pozval. "Nevim tyvole, jdii do prdelee." Smál se Tomáš s debilním výrazem. "Hele a nešel bys třeba kousek se mnou? Nejsem žádnej posera, ale neznám cestu a docela by mi bodlo, kdybys mě doprovodil."Pokrčil Miky rameny. Popravdě, Miky BYL posera a měl strach. Nechtěl jít samotný cestou, kterou neznal. Jenže se na něj jeho kámoši samozřejmě zvysoka vykašlali. A tak se nakonec musel domů vydat sám. Měl už několik takových nočních poutí za sebou a tak se v duchu uklidňoval, že nádraží je jenom kousek, že se nic nemůže stát.
****
Jak tak šel, chtě nechtě se mu vybavovaly všechny špatné věci, které ho mohou v jednu hodinu ranní cestou potkat. Nejvíce se bál asi různých ožralů, ti jsou, jak známo, dost agresivní. Taky měl strach z cikánů, těch protivných útočných lidí. Věděl, že kdyby se někomu z nich dostal pod ruku, zmydlili by ho, ani by nemuseli mít proč. To se ovšem nestalo. Nádraží měl už na dohled. Ovšem když přišel ke dveřím do haly, s nemilým překvapením shledal, že ho žádná cesta nečeká. "Doprdele, co teď?" Pomyslel si. Poslední vlak odjel před hodinou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peter | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 22:55 | Reagovat

Info jsem vstřebal - Třídní původ? Moji předkové byli neandrtálci:-))

2 Wandrille | E-mail | Web | 24. ledna 2012 v 13:15 | Reagovat

very good:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.