Zamyšlení nad životem

10. března 2011 v 17:27 | Sayuri |  ☞Myšlená myš
Tak jsem zase přemýšlela (hah, ano, aplaus prosím) nad životem, jeho smyslem, směrem a tak dále. Jsou to myšlenky zbytečné a ať nad tím člověk přemýšlí jak chce, nemá to cenu (ať přijde na cokoliv, jsou to jenom jeho hypotézy a ať už jsou pravda nebo ne, nic to nepřináší). Ale já nad tím stejně přemýšlím, víte.
Teď právě přemýšlím nad tím, proč jsem se narodila jako smolař.
Jsou lidé, kterým hvězda spadla do klína, kterým všechno projde a mají vše nač si pomyslí a co chtějí - nebo to tak alespoň z pohledu cizího člověka vypadá. A pak jsou tu ti ostatní, ti průměrní, jako jsem já. Ti vo se o svou slávu musí zasloužit a dřít a dřít. Někdy to vyjde, jindy ne. Ale nedostávají nic zadarmo. Je to tak schválně? Aby je překážky "utužili"? Nebo je to snad proto, že je jejich současný život zatížen špatnou karmou z života předešlého a oni pykají za svoje - kdovíjaké- činy?
To je trochu blbost, nemyslíte? Protože když už bych měla za něco pykat, moc ráda bych alespoň věděla za CO.
Domnívám se, že jsem ve svém dávném minulém životě žila ve středověku (kromě mnoha jiných životů) a že jsem byla muž. Možná jsem žila v nouzi a bídě a můj tehdejší život byl divoký, proto je můj současný takový nudný, klidný a "zabezpečený". A nebo jsem byla nějakým šlechticem - protože bohatství je pro mě jaksi nudná a otřepaná věc a raději bych žila divoký a svobodný život bezdomovce než život "zdravého ale k smrti znuděného" ptáčka ve zlaté kleci...ale to už asi odbočuji.
Já jen, víte, jsem hrozný pesimista. Myslím si, že život je zbytečný a že už ho mám dost - moje duše je tu na zemi dlouho, to je zkrátka fakt, a už jí to tu nebaví. Nemám chuť prožívat život zase znovu, od narození po smrt. Nevím co to mou duši napadlo, přijít zase znovu na zem. Je to trest?
Zase odbočka. Víte co mě jednou napadlo? Co když neexistuje nic lepšího, nic krásnějšího? Co když není "Paradise", co když je jen prázdno? Co když je Země to nejlepší, co máme a můžeme mít? Co když si máme vytvořit ráj tady, s tím vším co máme k dispozici? Mám takovou myšlenku, že nebe, peklo, zem, že se to prolíná na tomhle světě a každý žije v tom, co si vybere - někdo v ráji, neb ho umí na Zemi najít, někdo v pekle - neb si to sám dobrovolně vybral; a někdo na Zemi - s tím že prostě přijal holý život takový jaký je - říká si - je to tak dáno, má to tak být, není žádný Bůh ani jiná síla, není ráj, ani peklo. Je jen tohle, mám rozdané karty a musím hrát....Já osobně si vybírám (často nechtěně) peklo. Ale hledám svůj Paradise (pradon, ale anglicky to zní líp, mnohem víc vznešeně - viz Wolf´s rain, moje ♥).
Kde jsem to byla? Ztrácím nit s tím, jak mě pořád napadá něco nového. Ale vím, že se to nikomu asi nebude chtít číst, takže...
Ještě poslední myšlenka: Co když je svět jenom simulace, něco jako je The Sims? Co když mimozemšťané opravdu existují, co když vytvořili herní simulaci, aby se nenudili. Co když jsme výtvory a zřízenci nějakých mimozemských dětí, co se nudí doma u Supernaturalpc´s (nevím jak jinak to nazvat, lol)? Kdo z vás kdy hrál The Sims a litoval simíka, že mu umřela láska, když věděl, že vedle za rohem v sousedství žije simka, se kterou ho dá dohromady a založí novou rodinu? A co když takovéhle plány jaksi spřádají i mimozemští lidé? Co když jsme prostě jenom dokonale propracovanou simulací s nekonečnými alternativními možnostmi (nepochybuji, že k základní hře Země existuje mnoho a mnoho datadisků, a že člověk - sim - může být kýmkoliv). Podle mě nám zkrátka vždy nějaký mimozemský dítě navolí schopnosti a názory a vzhled a pustí se do hry. Vysvětluje to mnohé v našich životech. A vysvětluje to, proč se čas někdy strašně vleče a jindy letí jako splašený...přesně podle toho, jak dítě mačká pause/normální čas/rychle/nejrychleji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.