Dopis ze záhrobí

10. března 2011 v 17:32 | Sayuri |  _Jednorázovky
Dopis ze záhrobí
Ach Bryane…takhle začíná můj dopis. Je ukryt v šedé otrhané obálce. Opatrně jej pokládám na desku stolu. Rozhlížím se okolo. Stále ty samé věci, které jsem vídala. Mám to tu ráda. Jen obraz s temnou krajinou visí trochu nakřivo. Narovnám jej. Ano, tak je to správně. Ale oni se už probouzí. Měla bych si pospíšit, nemám moc času. Někdo vzal za kliku. Rychle! Ne, nestihla jsem to. To se nemělo stát. Má bytost jakoby v tu chvíli přirostla k zemi. Dívám se do té tváře. Poznává mě on vůbec? Ano. Samozřejmě. Vidím jeho zmatení, když se mi dívá do očí. Mám je chladné a studené, vím. Cítím jeho teplo víc než cokoli jiného. Tolik toužím přitisknout se k jeho hrudi. Ale nemohu. Nikdy. Už nikdy víc. Vztáhl ke mně ruku. Tolik bych se jí chtěla dotknout. Ale to nejde, pravidla jsou pravidla. Pomalu mizím. Můj čas už vypršel. Neví co si o tom má myslet. Je to halucinace? Ale můj dopis stále leží na stole. Až si ho přečte, pochopí.

Muž se chabě pousměje. ,,Miláčku, je všechno v pořádku?"Ozve se hlas z vedlejší místnosti. On mlčí a neodpovídá. V jeho očích se zračí dávný cit. Tolik to bolí. Až pak si náhle povšimne dopisu ležícím na stole. Zmateně na něj pohlédne. Opatrně jej vezme do ruky a dá se do čtení….

Ach Bryane. Nikdy na tebe nezapomenu. Milovala jsem tě. A jsem si jistá, že i ty mě. Vzpomínám si na naše první setkání. Vím, trochu jsem se bála. Byl jsi tak sebejistý a vyrovnaný. A chladný. Vždy sis držel odstup. I já se snažila. Chtěla jsem být jako ty, opravdu, chtěla jsem se ti vyrovnat. Byl jsi v každém ohledu dokonalý. A tak kouzelný. Charismatický. Trávili jsme spolu tolik času. Nechtěls, zpočátku, to vím. Ale pak...té noci se mezi námi něco změnilo. Rozuměli jsme si. Poprvé jsme spolu mluvili otevřeně. A já měla podobné názory. A tys, přesto že ses to snažil skrývat, ke mně choval jisté sympatie. Ach Bryane!! Tolik mi teď chybíš. Ale to ty doufám víš. Snad víš, že jsem nechtěla odejít, nechat tě samotného!! Odpusť mi to prosím. Miluji tě. A stále budu. Neboj se, stále jsem s tebou. Jen už né tak, jako dřív. Promiň mi prosím, že jsem odešla navždy a nechala tě opuštěného a zraněného. Odpusť. Ale vidím, že ses s mou ztrátou rychle srovnal a že tvé srdce opět plesá radostí. A za to jsem ti vděčná. Tobě i tvé přítelkyni. Přeji vám mnoho štěstí a lásky do budoucna. A nezapomeň, jsem stále s tebou. Opatruji tě a hlídám, nemusíš se bát. Sbohem a díky za vše. Tvá Claire.

Bryan rozechvělými prsty položil obálku na stůl. Byla čistě bílá a jejím krasopisným písmem na ní bylo napsáno: ,,Mé věčné lásce." Trochu se otřásl. Kéž by tu ta obálka nebyla. Býval by mohl dělat, že když Claire před pár minutami viděl, byla to jen halucinace. Ale takhle se nedalo popřít, že tu skutečně byla. Věděl, že ji nikdy nepřestane milovat. Nikdy, ačkoliv je už rok mrtvá….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.