Bloody moon I.

10. března 2011 v 17:39 | Sayuri |  _Pokračovky
Byla jasná noc, hustá těžká mračna plula po obloze a krajinou otřásal divoký vítr. Stříbrný měsíc visel na tmavé obloze, hypnotizoval lesnatou krajinu a v jehličí vysokých smrků se odrážel jeho svit. Ayden se prodíral hustým porostem, nevšímaje si křoví, které se mu nepříjemně obtáčelo okolo těla a zabodávalo do něj svoje trnité bodlinky. Vítr si pohrával s jeho uhlově černými vlasy a v bělmu očí se mu odrážel měsíční svit. Zoufale pohlédl vzhůru k noční obloze, aby spočinul zrakem na obrovské nekonečně se třpytící kouli, hrůzně visící na temné obloze. S každým dalším pohledem na zářící úplněk cítil, jak v něm vře krev. Cosi uvnitř jeho bytosti divoce vrnělo a toužilo. Ta touha mu ničila vnitřnosti, které se v něm kroutily, až měl pocit, že každou chvíli vybuchne. "Ah…ne!"Zadýchaně se zastavil, protože najednou ucítil, že nedokáže udělat už ani krok."Proměna se chýlí ke konci."Zašeptal hlas uvnitř jeho hlavy. Nešťastně zavřel oči. Tak je to tady - už se tomu nevyhne. Měl se doma lépe uzavřít, ty dveře měl zamknout a zajistit pečlivěji, ale teď už bylo pozdě na nářky. Jedním si byl jistý: musí proměnu zdržet alespoň na tak dlouho, než se bude moci stoprocentně ovládat, nebo přinejmenším do té doby, než bude najisto vědět, že nikomu neublíží. Kdyby se teď v jeho blízkosti ocitla nedejbože nějaká lidská bytost, asi by se rána nedožila. ,,Auu..ooh."Ayden bolestí poklekl na kolena. Zavřel oči a pokoušel se ze všech sil ignorovat ten těžký a silný proud měsíčního světla, který mu nutkavě přikazoval, aby se nebránil. Úplněk mu tiše našeptával, aby přijal ty divoké trhané proměny, které se odehrávaly v jeho těle."Bude to příjemné…nech to jen vyplynout na povrch."Napovídal mu vnitřní hlas."Ale co když se zde objeví nějaká lidská bytost?"Přemýšlel chlapec a zoufale zasténal. Nechtěl nikomu ublížit….
**
,,Ah, ano! Konečně je zde úplněk. Nemohl jsem se dočkat na ten sladký pach krve, který mě bude spolu s mou nekonečnou loveckou vášní provázet. Nemohl jsem se dočkat na to dlouhé a radostné štvaní lidské kořisti…" Rudé oči se krvelačně zableskly v rostoucí tmě a pak se ponořily do spletitého křoví u hradu De La Gray…
**
Když Lucinda odcházela, odbývaly hradní hodiny půlnoc. Dívka si pobrukovala tichou melodii a ještě naposledy zkontrolovala, jestli dobře uzamkla hradní kuchyni. Obvykle zde na hradě nezůstávala tak dlouho a vracela se do vesnice ještě před setměním, dnes jí však zdržel mladý sluha. Vtančil do kuchyně a neodbytně trval na tom, že se s ní pomiluje na stole. Lucinda samozřejmě s chutí souhlasila. Nejen že byla pořádně macatá hradní kuchtička, ale i bezostyšná coura. Jenže k její smůle byla takové hloupé děvče, které přišlo posluhovat na hrad a netušilo, že v tuto noční hodinu a v navíc den jako je tento, je pro mladou slečnu nesmírně nebezpečné, pohybovat se sama noční tmou. Ostatně, ne nadarmo vypráví právě o takových případech, kdy šly mladé a nezkušené ženy nocí, hradní kronika. Ale Lucinda neuměla číst a pravděpodobně ani nikdy žádné zkazky o temných silách, působících každý úplněk okolo hradu, neslyšela…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Neriah | E-mail | Web | 21. dubna 2011 v 20:19 | Reagovat

Začíná to hodně zajímavě. Bude pokračování?

2 sayu | 22. dubna 2011 v 19:46 | Reagovat

To Neriah: Děkuji...no, kdo ví, snad i bude pokračování, někdy ;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.