Protože mám prostě chuť psát nějakou pohádku. xD

10. února 2011 v 2:13 | Sayuri |  _Jednorázovky
Warning: Silně nesmyslné, lehce úchylné a poměrně ubohé. Číst jen v krajní nouzi!! xD
Protože mám prostě chuť psát nějakou pohádku. xD Kdo by se divil, ve dvě hodiny ráno.
***
Bylo nebylo, za sedmero lesoparky, desatero vodními nádržemi a třemi vysokými borovicemi bydlela v malé panelákové chaloupce dívenka, co jí nikdo neřekl jinak, než Hnědulka. Určitě si říkáte, proč že se tak jmenovala. Nebylo to kvůli její snědé barvě pleti, ani kvůli její lásce k čokoládě (ostatně to by i vysvětlovalo, proč byla tak tlustá), nýbrž kvůli její vášnivé zálibě v oranžové barvě. XD Jakmile měla Hnědukla čas, hned si lakovala své tlusťoučké prstíčky oranžovým lakem, žehlila reflexní vestu a zalévala pomerančovník na okně. Možná se vám to zdá trochu nesmyslné, ale bylo to tak. Ta dívenka, sotva odrostlá do dospělého věku 13-ti leté slečny, hnedle pochopila svůj životní úděl a to ten, že musí šířit oranžovou barvu do světa. Vždyť nemálo vědců tvrdilo, že je to barva veselá, plná slunce, léta a radosti. A Hnědulka s nimi plně souhlasila. Nosila jí na sobě a šířila jí do okolí. Odporné červené výstražní značky často přemalovávala na půvabnější oranžové a viděla-li někde kašnu s modrou vodou, hnedle do ní přikapávala trochu jedlého barviva, aby jí změnila na mnohem hezčí, očím lépe stravitelnou, oranžovou.
Jednoho dne se však přihodilo něco zvláštního. Přišla domů z Orange společnosti, přistoupila ke svému malému květináčku na okně a chystala se zalít svůj drobný pomerančovník, když hrůzou zkameněla. "Kde je můj pomeranč?!" Zařvala. A skutečně - větévka byla prázdná a místo dosud rostoucího nazelenale-oranžového ovoce zelo z větve prázdné místo. "To tys sněd můj pomeranč?" Zadívala se vyčítavě na svého morčáka Oranžáka. Ale morčák jen tupě zíral a nevypadalo to, že se chystá přiznat k onomu zločinu. Hnědulka tedy běžela do kuchyně. "To tys sněd můj pomeranč?!"Obořila se na svého psa Čupřiňáka. Ale pejsek jenom nevinně vykulil kukadla a jal se lízat si oranžové chlupy na břiše. Kde může být? Lámala si Hnědulka hlavu. Rozhodla se, že se na to půjde zeptat své matičky do práce. Ostatně, může-li někdo něco vědět, bude to ona. A tak si dívenka do minikabelky přes rameno sbalila pár sušených mandarinek a vychlazeného oranžového Juicu a vydala se na cestu. Šla a šla, přes dálnice a silnice, podél tratí, přes podchody i nadchody, až došla k velkému pískovišti. Najednou spatřila, že všude okolo kvetou tulipány, mající její oblíbenou barvu. Neváhala ani chvíli a začala je trhat jako divá. Tu se najednou před ní objevil dlouhý černý stín. Vyděšeně se otočila a spatřila obrovského zajíce v převleku člověka (ehm, obráceně!) s párkem v rohlíku. xD Držel ho v ruce, ještě se z něj kouřilo. (Kdoby to nááhodou nepochopil, je to prodavač párků v rohlíku v maskotu zajíce xD)"Copak tu dělááš, holčičko?" Ptal se jí úlisně. "Já tu sbírám tulipánky pro svojí maminku. Daruji jí je a ona mi naoplátku daruje informaci, kam se poděl můj pomeranč." Vysvětlovala Hnědulka. Najednou jí něco přišlo povědomé. Nevypadá on skoro jako ten vlk z pohádky o Karkulce? Dívka si náhle připadala nejistě. Jako by patřila do úplně jiné pohádky. Jenže jaké? "Za svou ochotu sdělovat přísně tajné informace tě proklínám! Píchneš se o květ a usneš na sto let!" Zahřmělo najednou z nebe. "A jéje, asi jsem rozčílila editorku."Pomyslela si Hnědulka smutně. "Mohlo mě taky napadnout, že jí oranžová barva a můj příběh nebudou bavit věčně. Měla jsem se dát na růžovou, jako ostatní fanynky Hanah Montany!"Fňukala. "A co když teď políbím toho velkýho brouka, co leze támhle v trávě? Kdyby se z něj stal princ, mohl by se tenhle nesmyslný příběh zkrátka ukončit, dobrá vílo Editorko."Napovídala mi - totiž víle- Hnědulka. "Tak jo."Broukla jsem. Cinkla jsem svým imaginárním perem do trávy a očarovala velkýho slizkýho brouka s oranžovýma krovkama, aby se po polibku proměnil v cool týpka. Princové už dneska neletí, to by čtenáře jistě nebavilo. Hnědulka neváhala ani chvíli a rozběhla se k broukovi. Vrazila mu super vlhký francouzský polibek (aneb dívčí časopisy ji už dávno naučili, jak má broukokluka správně líbat) a najednou před ní stál - bezdomovec. "Ups holka, sorry, ale já jsem víla všetečná a neumím zas tak dobře psát, natož čarovat!"Broukla jsem jí na omluvu a zmizela ve stínech mraků. Chudák Hnědulka chvíli ještě otálela, ale pak se vydala zpět domů, neb jí došlo, že za a) žádný princ není nebyl a nebude a za b) máti má dneska dovolenou a tudíž byla celou tu dobu doma. 
A tak se nebohá dívka vrátila domů s nepořízenou.
Chcete na závěr tu dobrou, nebo tu špatnou zprávu? Nebojte, všechny jsou dobré. V první řadě přišla na to, kam se poděl její pomeranč. Máti jí ho "sklidila" a umixovala z něj štávu Juice, kterou měla Hnědulka celou dobu s sebou. A ta druhá dobrá zpráva? Že když se druhý den bezdomovec učesal a vykoupal v místní oranžové kašně, vyklubal se zněj ten nejkrásnější a nejvíc sexy oranžový super boy, o jakém se Hnědulce ani nesnilo. Chlapec pak neváhal ani chviličku a vrazil jí naoplátku francouzský polibek, který jí byl jaksi dlužen. A byla z toho láska...až za Orandžák.
Zazvonil Hnědý zvonec a pohádky je...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stify | Web | 31. května 2011 v 0:04 | Reagovat

TWL, tak u toho, jsme se smíchy málem pochcal xD Ne kecám, ale nasmál jsem se dost

2 sayu | 3. června 2011 v 12:31 | Reagovat

=D Díky ti!

Ps: Myslím, že to touhle šíleností neskončí, bláznivé pohádky budou jistě přibývat.=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.