Pan Imaginární

10. února 2011 v 18:44 | Sayuri |  ☞Myšlená myš
Pan Imaginární

Setmělo se. A já tu tak sedím a zírám do počítače a pokouším se ignorovat tu hromadu sešitů, které na mě volají "Haló haló, písemky už jdou, písemky tě dostanou!". Zatím mi to jde skvěle, abych pravdu řekla...Celý den jsem místo učení strávila u noťase, vymýšlením a štelováním nového pozadí. Jup. 

Teď však přemýšlím nad jednou skupinou z FB. Jmenuje se "Seru na Valentýna" a hlásá do světa, jak moc tenhle svátek nenávidí. Já sama mám k tomu taky poměrně blízko, ovšem u mě se jedná o čistě protestní akci. Vždycky jsem se na Valentnýn ohromně těšila. Ó páni, taky milujete když vám někdo vyznává lásku a dává krásné dárečky? Je na tom něco špatného? Jak je možné, že existuje tolik lidí, co Valentýn nesnáší ba přímo nenávidí?

Je to jednoduché. Jsou zranění. Jsou zklamaní. Tak jako já, když jsem se po léta těšívávala a nikdy nic nepřišlo. Žádné vyznání lásky od tajuplného (ani netajuplného) ctitele, žádné pohlazení či objetí, polibek z lásky. A tak rezignuji. Stále ale v hloubi duše věřím ve svátek Lásky. Proč by ne? Je to hezká myšlenka. Škoda jen, že je na světě té lásky tak málo...

Taky jsem přestala věřit v objevení se pana Dokonalého. Vzdala jsem to. Nemá cenu hledat, nemá cenu čekat. A tak jsem si ho prostě vymyslela. Občas si s ním povídám, když je mi smutno. Večer mě vždy objímá před usnutím. Je se mnou, když ho potřebuji. Ach, tak málo lásky...

On je vše, po čem jsem kdy snila, on je můj ideál. Kéž by existovalo kouzlo, které by ho probudilo k životu a mohli jsme být jenom on a já. Víte co mám na něm, na svém panu Imaginárním nejraději? Že i když jsou na světě milióny holek, on miluje jenom mne. Že mě bere takovou jaká jsem. Že k sobě i přes absurdní nesmyslnost patříme. On je pro mě to, co nikdy žádný kluk nebude.

Jak můj pan Imaginární vypadá?
Je vysoký a hubený. Ne, nemá žádný namakaný svaly, ale kdyby mě měl bránit, klidně se popere i se svalovcem, jen aby se mě zastal. Má dlouhé štíhlé prsty. Je bledý, tak nepřirozeně dokonale bledý...Má uhlově černé vlasy, patku přes oko, vzadu natupírované...á, nepřipomíná vám to něco? Ovšemže je to emák. Musí ke mně přeci patřit, ne? =) O hudebním vkusu ani nemusím mluvit. Vymyslela jsem ho. Je logické, že poslouchá to samé, co já.
 Nejlepší na jeho obličeji jsou ty lícní kosti, vystouplé. Dávají mu výraz "unaveného štvaného vlka". Jeho oči jsou hnědoučké, jako lískové oříšky. Má černé řasy a dlouhé věčně povytažené obočí. A má taky křivý nos. Dlouhý, špičatý a křivý. Není to ideál krásy, to ne. Taky jeho úsměv není milý. Když se na někoho usměje, je to spíš jako by vrčel na výstrahu a vzbuzuje spíš úlek než radost. Ovšem já jsem si na jeho úsměv zvykla a připadá mi dokonalý...
Rád nosí upnuté kalhoty, Conversky a košile. Tohle na klukách prostě žeru, auú! xD
Jo, připomíná trochu vlka. Je totiž rád svobodý, osamělý a divoký, zrovna jako já.
Miluje kafe a hodně kouří. Má tetování na rukou a zádech. Velká černá křídla. Podezírám ho, že je Gay...Na rukou nosí hodně náramků a vždy hodinky s černým koženým páskem. Občas si lakuje nehty černým lakem, čistě pro legraci z extravagance. Má mnoho předností, z nichž nejlepší je asi schopnost zpívat, létat, hrát na kytaru a taky tancovat. No, možná bych měla zmínit, že tanec já osobně nesnáším, takže tuhle jeho zálibu jsem mu dala jen čistě pro estetický efekt. Umí se proměňovat v jakékoliv zvíře, aby mne mohl doprovázet celý den. (Do autobusu by se přeci jako člověk nevešel!). Vždycky mě dokáže podpořit a vyslechnout, ale často taky docela krutě zprdnout, abych se probrala. Drží mě nad vodou, když je mi nejhůř. Jo a taky má roztahovák v uchu! xD (vsuvka). Ovšem jsou tu i slabosti, které mi vadí. Tak třeba to, že tu nebývá úplně vždy, když potřebuji. Často mizí na celé dny nebo noci. Tvrdí mi, že jeho úkolem je pomáhat všem lidem nejenom mě. To mě trochu mrzí. Jsem totiž sobec, víme? Miluje kabáty, dlouhé a černé. A taky klobouky. Je velmi záhadný a nikdy nevím, co od něj mohu čekat.

Říkejme mu jak chcete. Anděl, vlk nebo pan Imaginární, vždyť je to jedno.

Tohle je můj ideál, tohle je bytost, která mne ztvárňuje, převrací i pokřivuje. Můj zkroucený a překroucený smysl lásky. Díky anime, díky emákům, díky temnotě, díky depresím, díky fantazii, díky snům. Je to něco jiného. On je vše a zároveň nic.

Pan Imaginární.

Vsadím se, že každá dívka kdekoli na světě nějakého má.

To že se nakonec smíří s ubohým životem s ubohým a mnohem nedokonalejším člověkem už je jiná věc. Ale zcela zaručeně je to věc hezká. 

A tak dál sním o tom, že jednou přijde Valentýn a já třeba dostanu zamilovaný dopis od tajného ctitele, nebo rudou růži. Jsem dospělá a dětské sny jsou pasé, já vím. Ale stejně v to dál a dál doufám...♥

Yours
Smutná Sayuri
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.