Neděle nvm kolikátýho č. nvm jaký

13. února 2011 v 21:39 | Sayuri |  ☞Diářoidní deník
Neděle (noc)

Tak jsem včera uklízela. Vysála jsem všechny bobky svýho morčáka, co se válely v obýváku po jeho týdenním řádění. Dokonce se mi i povedlo (po nemalém úsilí) svého šíleného miláčka chytit. Vypadalo to spíš jako boj o život, nevím jestli můj, nebo jeho (a taky nevím, co by tomu řekli ochránci zvířat, kdyby mě viděli pobíhat po pokoji s divokým výrazem, jak ho chytám do svých spárů), nicméně skončil mým vítězstvím. =)

Poslední dobou mám podivnou úchylku na tyhle smajlíky: =D =) =O
Možná se měním zpátky na pubertální blogískovou maniačku, bo mám pocit, že jsem tu nějak moc často. Ovšem počet přidaných článků tomu asi neodpovídá...Né že by to někomu vadilo. =D

Jsem hrozně naštvaná. Na sebe, na lidi, na život. Říkám si, kdy už to konečně přejde. Mé citové výlevy ale nikoho nezajímají, tak si nebudu stěžovat.

Víte, že na celém internetu neexistuje jediná astrologická poradna zdarma, co by opravdu odpověděla na váš dotaz a nechtěla za to prachy? Možná si taky nějakou založím, když jsem se koukala na ty ceny, tak to asi docela sype. A né že by všichni astrologové byli tak "školení", jak tvrdí...

Měla se rozhodnout, na kterou VŠ se dát, protože čas tiká a doba rozhodování je u konce.
Jsem na sebe strašně, ale strašně nazlobená. Celý jarňáky, ten vzácný ČAS, jsem strávila...hraním na počítači, blogískováním a čučením na filmy. A teď jsem v totálním průseru. Moje vnitřní intuice brečí a straší mě hroznýma snama o zkouškách, maturitě, škole. A já vím, že je to pravda a že jsem to posrala. A mám strach. Obrovský strach...Z budoucnosti.
Ze zítřka. Z času, který plyne.

Chtěla jsem umřít. V myšlenkách jsem o tom hodněkrát přemýšlela. Už asi po pět let s tím válčím. Dřív to bylo z důvodu zmaru a zbytečnosti, teď bych nejradši zmizela z povrchu zemského, abych nemusela čelit strachu. Myslím, že za celý svůj život jsem se tolik nebála a neměla tak moc špatný vnitřní pocit, jako mám teď. Ouch. Slovy se to nedá vyjádřit.

Napadá mě hrozně moc věcí, v hlavě mám naprostý guláš. Strašně se mi v ní perou moje touhy a strachy. Asi jsem divná, nevím, jestli to někdo znáte. Vždycky jsem byla trochu jiná a teď je to ještě horší. Ale tohle jsou jenom slova, co nevyjadřují nic. Neumí to popsat, zachytit. Já bych to tak ráda chytla...věřte nebo ne, ale moc, moc ráda bych ty slova chytla a naházela je po sobě (slovoslet) tak, aby dávala smysl nejenom mně, ale i ostatním. Všem. Světu.

Zmatek, prázdno, děs.

Totální.

Sayuri
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mimmy Dolly | Web | 13. února 2011 v 21:46 | Reagovat

Pěkný blog

2 sayu | 15. února 2011 v 5:22 | Reagovat

[1]: =) dík

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.