Wild night - I.

9. prosince 2010 v 17:57 | Sayuri |  _Pokračovky
Bylo to chladné ráno, když jedna malá smutná dívka kráčela sněhovou vánicí a tiskla si k sobě pytlík se svačinou. Bylo to chladné ráno, když beznadějně bloudila ulicemi zavátými sněhem a přemýšlela, co udělat dál. Bylo to chladné ráno, když k ní přistoupil On.
***
Na budíku blikalo přesně 19:00, když se Neila rozhodla onu nevyhnutelnou udělat životní změnu. Psala právě úkoly do školy, rádio vyhrávalo tutéž nezáživnou melodii, jako dny, týdny a léta před tím a z kuchyně se ozývaly tytéž zvuky, jako před několika hodinami, dny, týdny a roky. Byl to právě zvýšený hlas jejího hrubiánského otčíma, co jí vnuklo ten nápad. "Tak se seber a zmiz ty děvko, když se ti život se mnou nelíbí!" Křičel na matku. Sice to nebylo určeno pro ni, ale ta myšlenka se jí náhle zalíbila. Mnohokrát přemýšlela o odchodu, útěku, úniku, ale dosud k tomu neměla dost odvahy. Šetřila si už několik let v marné naději, že ta malá, dětská pokladnička ji uživí, až bude na útěku. I když ve skrytu duše věděla, že by s tím přežila sotva měsíc, a to jen v případě, že by nejedla a přespávala jen v nejlevnějších hotelech. A tak se nikdy nikam nevydala. Ale dnes bylo vše jinak. Měla velmi špatný den. Učitelé na ní křičeli, spolužáci se k ní jako vždy otáčeli zády (dívky jí závistivě pomlouvaly a kluci ji mlčky pozorovali, ale nikdy se k ní nepokoušeli přiblížit, věděli asi, že by je stejně s ledovou nenávistí odpálkovala). Když pak stála na ulici v davu, něco se v ní změnilo. Dívala se okolo sebe a viděla jen množství upachtěných, unavených, smutných lidí, denodenně nakupujících, žijících, řešících své vlastní potíže a životy. A najednou jí to přišlo k smíchu. Co jí tu drží? Škola? Přátelé? Rodina? Společnost? Slušnost? Zvyk?...nechtěla tu být, stát na tom přechodu, čekajíc jako hloupá ovce, jako jedna z mnoha, až naskočí pitomá zelená, aby se jak husa mohla hnout kupředu, bloudit mezi těmi lidmi, jíst, pít, pokračovat s tím odporným monotóním životem. A tak se onen osudný večer rozhodla, sbalila si svých pět švestek a utekla.
Měla s sebou jenom jeden malý kufřík, v němž bylo poskládaných pár triček a pár kusů spodního prádla. Víc s sebou neměla. V kapse zimní bundy mačkala těch pár šušňů, co si za ta léta našetřila a mlčky přemýšlela, kde přečká zbytek noci. Byla nehorázná kosa a ona byla unavená. Nemohla však jít do hotelu, protože potom by jí nestačily peníze na cestu. Nechtěla si to připustit, ale rozloučit se se svým starým životem není tak snadné, jak doufala. Chtěla zmizet, odjet někam hodně daleko, někam, kde bude jenom teplo a kde jí nikdo nikdy nenajde. Přemýšlela třeba nad Brazílií. Jenže na to taky neměla dostatek peněz. Tak tu jen stála, tady na té špinavé polorozpadlé zastávce, a čekala. Čekala na závan osudu, který jí poradí, co dál. Věřte nebo ne, ale ten závan asi po hodině mrznutí přišel. Objevil se tu v podobě malého tlustého dědka, který si ostražitě přepočítával drobné na autobus a přitom po ní neustále pokukoval. "Taky jedete do Račic?"Vypadlo z něj nakonec. "Do Račic? No - asi ano."Kývla hlavou. To jméno znělo dobře, jako by to byla malá vesnička plná ráčků. Asociací jí to navíc připomnělo moře, a tak se rozhodla, že se tam podívá - koneckonců je jedno, kde bude mrznout, jestli v Račicích, nebo tady. Mimo to, alespoň se nachvíli zahřeje v autobuse...Který po další půlhodině čekání konečně přijel. "Kam to bude slečno?"Zeptal se jí autobusák. "Ehm- do Račic."Pípla. "Kamže?"Vykulil na ní ten blbej řidič oči. "Do Račic!"Zamračila se na něj. "Jo vy asi myslíte Ráčiče? Tam ale autobusy v neděli v noci nejezdí...měla jste se kouknout na jízdní řád. Ostatně, cestovat takhle sama v noci, ví o tom vůbec vaši rodiče?"Podotknul. "Ale já tam mám tetu! Měla jsem za ní jet už odpoledne, jenže mi ujel autobus! Ona tam na mě určitě čeká a dělá si hrozný starosti! Prosím vás, já se tam nutně potřebuju dostat!"Lhala ostošest a k tomu připojila svůj herecký talent a začala vzlykat - "Nu tak si kupte lístek do Michalčákova, to je blízko, do Ráčič se pak dostanete prvním ranním busem - šestkou, myslím. Tetě můžete zavolat a všechno jí vysvětlit, aby si nedělala starosti." Usmál se na ní řidič. "No, to by asi šlo." Kývla hlavou.
A tak jedna malá opuštěná dívka dopravila do Michalčákova...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.