Útěk - I.

4. prosince 2010 v 22:21 | Sayuri |  _Pokračovky
Letěli jsme tmou, táhnul mě svou teplou bledou rukou a nutil mě, abych za ním nezaostávala. "Poběž!"Křičel na mě. Sotva jsem popadala dech. Z očí mi tekly slzy. Utíkali jsme.
Část první - Jak to všechno začalo
Seděla jsem na parapetu a hleděla z okna. Pozorovala jsem ty malé postavičky lidí, jak se líně proplétají mezi sebou, jako otravný hmyz, a míří se svými uřvanými dětičkami do parků nebo brouzdališť. Já si naopak v klidu vychutnávala skvělý pomerančový koktejl a líně kývala nohama sem a tam. Horký letní vítr mi občas ofoukl tvář a líně nadzvedl lem mých šatů. Jinak se nic nedělo. Jen ty otravné mouchy létaly kolem dokola. Všechno bylo dokonalé, až na to, že...Až na to že jsem se příšerně nudila.
Původně mi měla zavolat Tessa, moje nejlepší kamarádka, a měly jsme jít nakupovat, jenže se neozvala. Předpokládala jsem, že zase žárlivě sleduje Deana (svého ex), a na mě se jako vždy vykašlala. Kráva, každý už stejně dávno ví, že Dean teď randí s Pamelou, co má velký - zadek - a jen tak jí nenechá … Víte, nejsem nijak zvlášť závislá na svých přátelích, dokážu se dost dobře zabavit i sama (dejte mi pár svých zlatých kreditek a já se bez problému vypařím na celý den, slibuju), ale dnes se mi nechtělo jen tak sedět ve svém luxusním paláci a koukat na ostatní, jak se jdou bavit. Chtěla jsem něco podniknout, něco neobvyklého, adrenalinového.
Snad proto jsem se sebrala, stříkla na sebe voňavku Passion od Diora, pročísla si své dokonalé, dlouhé, kaštanově zbarvené, kadeře, popadla svoje super dokonalé brýle od Chanellu a vyrazila do ulic velkoměsta, abych se trochu provětrala a zvedla si náladu. Jenže tu byl stále ten fakt, že jsem se nudila. No, co jsem mohla dělat jiného, než jít nakupovat? Koneckonců, zkuste si vydržet ve městě plného rozpáleného asfaltu a letního smogu, když víte, že hned za rohem v obchoďáku mají super klimatizaci. Ještě jsem to nevěděla, ale tehdy právě začala kola osudu pomalu mlít můj život. Pomaloučku. A jak jsem se blížila ke svému milovanému obchůdku Roxy, netušila jsem, že mě pevně drží ve svých poutech a hodlají otřást mým dosavadním světem.
Došla jsem tam, popadla a vyzkoušela jsem si hned jedno božské tílko a už už přemýšlela nad tím, že si jej koupím, když v tom jsem uslyšela JEHO. "Dělej Lucy, narvi to do kabelky a padáme." Šeptal někdo ve vedlejší kabince. "Sakra přestaň. Ne, nech toho. Já nemůžu! Nemůžu to udělat, co když nás chytnou?!" Podrážděně odpověděl ženský hlas. "No tak, slíbilas mi to. To vůbec nemáš smysl pro zábavu a adrenalin?" Odpověděl trochu hlasitěji mužský hlas. Hmm, takže ve vedlejší kabince jsou zloději? Páni. Pomyslela jsem si. "Ne. Já to neudělám. Najdi si někoho jinýho, kdo to pro tebe bude krást." Vyslovila dívka poslední slovo šeptem. Pak prudce rozevřela dveře kabinky, vztekle pohodila svojí blonďatou hlavičkou a zmizela mezi stojánky na trička. Viděla jsem to, protože jsem zvědavě nakukovala přes dvířka. Chvíli bylo ticho. Byla jsem dost zvědavá, co dělá ten druhý - ten co jí k tomu přemlouval - v té kabince a jestli je naštvaný. Stála jsem na špičkách a koukala, pokud možno co nejnenápadněji, kdo odtamtud vyjde. No, upřímně, když se ty dvířka otevřely, byla jsem docela překvapená. Čekala jsem nějakého otrhance, někoho ubohého a nezajímavého, který si nemůže dovolit koupit žádné luxusní oblečení, ale vyšel odtamtud celkem upravený, hubený a vysoký kluk v černém přiléhavém tričku. Normálně bych se asi koukala na to, jaký má zadek, nebo jestli má pěknou, vypracovanou postavu, ale tentokrát sklouzl můj pohled nejprve do jeho tváře. Byl pěkný. Ne tak jako většina "hezkých" kluků. Vlastně měl dlouhý, trochu skobovitý, nos a rozhodně křivé rty. A jeho uhlově černé vlasy byly spíš dílem havraního hnízda, než výtvorem nějakého kadeřníka. Ale hlavně měl překrásné, jakoby "vlčí" oči.
Všiml si mého pohledu a svůdně na mě mrkl. V tu chvíli mnou projelo neklidné vzrušení. Trochu zaraženě jsem couvla zpět do kabinky a nervózně jsem se sjela pohledem. Málo kdy se mi stávalo, že mě někdo rozhodil. Byla jsem zvyklá na "baliče" z okolí, kteří po mě jeli od rána do večera. Jenže tenhle kluk - to bylo něco jiného. Nebyl to žádný šampón, ani nějaký pobuda. Vlastně jsem nevěděla, kam ho zařadit. Líbil se mi, ale vůbec to nebyl můj typ. Bylo na něm něco nepříjemného, záhadného, co mě děsilo. Možná to bylo tím, že jsem ho považovala za zloděje...
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.