Mazlíček II.

30. prosince 2010 v 19:21 | Sayuri |  _Pokračovky
Prošli přes veliký sklad, kde se kupily hromady slámy, pytle s krmením a bobky, až konečně dorazili k Nim. Krčili se v uboze malých klecích a s prázdným, bezduchým výrazem je pozorovali. Nedělali žádný hluk - byli ticho, tak nepřirozeně, abnormálně ticho - a jemu jich najednou přišlo líto. Jsou tak krásní, ale tak smutní! Tak moc, moc smutní...
***
Mean opatrně procházel okolo klecí. U každé se vždy se na chvilku zastavil, pečlivě si prohlédl její obsah a pokračoval dál. Čím dál tím víc se mu dělalo nevolno. Vzduch byl těžký, nasáklý různými pachy a jemu se z toho motala hlava. Stále usilovně přemýšlel. Rozhodně by si chtěl nějakého pořídit - vždyť byli krásní, ti mladí kocouři, s chlapeckou tváří a kočičími oušky, opravdu až abnormálně půvabní. Zároveň měl však strach - znamenalo to opravdovou odpovědnost, musel by si ho navždy uvázat na krk. Je to jako by si pořizoval dítě.
---
Prakticky se od sebe nelišili - každý měl sice trochu jinou tvář, ale byli si podobní - jejich souměrné rysy, jasně zbarvené duhovky a tvary oušek - to vše měli téměř symetricky podobné. Jediné, v čem se Mazlíčci lišili, byly barvy. Tu měl jeden jedno ouško bílé a druhý zase hnědé, celé poseté flíčky. Tadyhle měl jeden zářivě modré oči barvy tůně a další měli duhovky pro změnu uhlově černé, jako nejtemnější jámy pekel. Bylo těžké si vybrat - vždyť se tu v těch klecích krčilo mnoho druhů. Obzvláště se Meanovi líbili ti, kteří měli čupřinu světlých vlasů a flekatá ouška. Byli tu dokonce i tací, kteří měli snědou kůži, jako by se celé dny opalovali jenom u moře. Kromě bílých pletí tu měl na výběr i z černochů nebo chlapců se žlutou kůží a lehce šikmýma očima. "Tak co, líbí se vám tihle žluťí?"S chlípným chechotem mu šéf ukazoval různé rasy. "Jistě, tyhle asijské kočky se mi líbí, ale já hledám spíš něco klasičtějšího. Hledám nějakého kocoura, kterého bych se nemusel stydět představit třeba i přátelům a návštěvám..." Odpověděl mu trochu zahanbeně Mean. "Pak tu máme tyhle půvabné "Ariskke" kocoury - jsou bílí, mají i světlé ochlupení a krásně jasné oči. Navíc mají velmi zdravý chrup, vidíte?" Ukazoval mu ten slizký obchodník další a další druhy. A pak HO Mean uviděl.
Byl dokonalý. Jeho světlá ouška byla posetá několika karamelově zbarvenými flíčky a jeho oči byly zelené jako brčálová tůň. Čupřina blond vlásků mu ledabyle spadala do tváře a jeho ocásek spočíval omotaný okolo jeho vyzáblého těla. Byl nádherný a smutný. V jeho pohledu se ale třpytila oproti jiným jakási jisktra - Mean ji tenkrát ještě nedokázal identifikovat..Kocour neuhnul očima, když se na něj Mean zadíval, naopak. Koukal se mu vyrovnaně do tváře a sledoval jeho reakci. Mean se trochu zarazil. Z jeho vyzařování cítil nedůvěru, strach a bolest a naopak v sobě pocítil touhu přisvojit si to krásné stvoření, uvězněné v příliš malé kleci v tomhle hnusném skladu. V tu samou chvíli, co si tohle uvědomil, ho zaplavil příliv citu, něžnosti, starosti. Byl si naprosto jistý tím, že tohohle kocoura bezpodmínečně chce a že bez něj neodejde.
"Chci tohohle."Ukázal na jeho klec. "Á, tak už jste si vybral. Výborně, výborně. Nejdřív se mnou ale pojďte do kanceláře, musíme probrat pár obchodních záležitostí." Řekl slizký šéfík a kradmo se podíval po své gorile. Vyměnili si spolu pohledy a pak obratně naznačili Meanovi, aby se s nimi vydal k dalším dveřím, na nichž visel nápis Office. 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.