Č.8/9/10/11

9. prosince 2010 v 17:56 | Sayuri |  ☞Diářoidní deník
Pondělí, úterý, středa, čtvrtek.

Tak jo, život jde dál, byla jsem nemocná, ale už zase chodím do školy. V pondělí jsem uklízela jako divá a k tomu jsem dokonce i vařila provencálská jablíčka - třikrát hurá hurá hurá, jsem kuchařka- (to jsem ještě pořád měla chřipku), v úterý jsem spala a líně se válela - u ničeho, ve středu jsem byla ve škole, dostala pár známek, večer si zkoušela plesové šaty, pak si koupila boty na maturák (mají podpatek - ouvej - z čehož vyplývá, že jsem buď sebevrah nebo mám šíleně málo pudu sebezáchovy - kdybyste mě někdy viděli jít v botách na podpadku, pochopili byste). No a dnes ve čtvrtek jsem opět byla ve škole (huh, to jste nečekali, co? :D), nebavilo mě to tam a navíc mám blbý pocit a velkou hrůzu ze zítřejšího dne.
Víte, zatím se mi povedlo jakžtakž si opravit známky, no a normální člověk by se hned radoval, jak mu to vychází, ale já ne - protože co přijde u nás na gymplu hned po dobrých známkách? Dvojnásobná pálka písemek, který člověka zase rychle dostanou dolů. Znám to, dobrá fáze nikdy nevydrží, zato té špatný se pak už nejde zbavit ani se z ní dostat - takže mě nečeká nic pěknýho, jenom samé tresty/resty, písemky a hrůzy zkoušení. Ehm. Nenávidím to, nenávidím ten systém i tu školu. Škoda že to nefunguje jako v soutěži "Chcete být milionářem!" - tam si soutěžící mohou alespoň zvolit, zda si vyhrané peníze nechají (kdo nechápe, je to alegorie pro školní známky), nebo budou pokračovat (A vyhrajou samé jedničky? Milion?)...já bych asi neváhala. Škoda, že to takhle nefunguje...
Takže hurá do zítřejšího dne, aneb stačí chybět tři dny a je 27 hodin zameškaných, jenom čekajících na doplnění, dohnání...
Takže s chutí do toho, jdu se šprtat.
Adio.
Sayu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.