Zakázaný a já

28. listopadu 2010 v 15:01 | Sayuri |  _Jednorázovky
Warning: Man + man!
****
Šel jsem vhůru po kopci, směrem k Černé bráně. Bylo chladno a mé tělo se třáslo jako v zimnici, ale nebylo to kvůli počasí. Když se mi v hlavě honily vzpomínky na minulou noc, svět se se mnou točil. Za okamžik přišla vlna horka a všechno ve mně jako by sálalo. Mé tělo tedy hořelo a pak se zase třáslo, mráz mi běhal po zádech, a pak zase horká vlna...Cítil jsem se velmi vyčerpaně a zahořkle. Jenže zároveň slastně a spokojeně, tak neuvěřitelně spokojeně! Nechci si přiznat, že to byla nejvášnivější noc mého života. Nesmím na to myslet! Milovat se Zakázaným je víc než porušení pravidel. Je to překročení tabuizované hranice, zboření všech příkazů, které existují...a přesto se mi jeho rozpálená tvář vybavuje znovu a znovu!! Jeho rty, hravý jazyk, zkušené ruce a mé osamělé, dlouho nepolíbené tělo...Jak může být hříchem, že jsem podlehl? Na mém místě by přece roztál každý...Byl tak hravý...nikdy jsem nepoznal nikoho, kdo by byl tak spontánní! Cítit jeho vlny energie, jeho vášeň a stejně ztracený rozum, jako byl ten můj...Ano, podlehli jsme oba, poddali jsme se kouzlu okamžiku, touhy...
A přesto si nemohu pomoci a cítím se příšerně provinile. Byla to slast a bolest zároveň. Hrál si se mnou, nebo byl stejně nejistý, jako já, když jsme dnes ráno odcházeli, každý jiným směrem? Ten jeho vítězný úsměv...a ne, nebyl to milenecký úsměv na rozloučenou. Byl to úsměv podlý, smích vraha, nebo někoho mocného. A ten pohled v jeho očích, jiskřičky zadostiučinění? Možná ví, co je trestem? Možná moc dobře ví, jaké prokletí nás za naši společnou noc čeká...Mám strach.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.