Úvod

28. listopadu 2010 v 15:25 | Sayuri |  ☞Diářoidní deník
Neděle.
Rozhodla jsem se, že už to dál nejde. Každý má slabší a silnější stránky a slabší a silnější dny, ale já mám slabší roky a na ty silnější si už ani nevzpomínám. Zkrátka, jde to se mnou z kopce, rok po roce, a to nejen z emočního hlediska. Ztratila jsem poslední opravdovou kámošku (a ne jen mojí vinou!) a ostatní "pochybná" přátelství si ani nezvládám udržet...K tomu se na mě nabaluje škola, jako by to byla obrovská pijavice, co mi pije krev a cucá a cucá, dokud nejsem naprosto na dně. Pak mi dá den na doplnění krve (sobota) a zase jede odznova. Pak ty divoký vztahy s rodinou (máma, nevl. táta, ségra - ale to už se trochu vyřešilo, co jsem se přestěhovala)... Každopádně žádná sláva.
A navíc jsou tu ty psychický potíže - a to mě trápí asi nejvíc - což je nejen moje emocionální labilita (já fakt nevím, jestli to mělo co dočinění s těmi 5 lety osamělosti a "emařství" nebo jen s mojí snílkovskou hlavou v oblacích...), časté deprese (to není vůbec špatný, mám vážně ráda svýho temnýho anděla, sme dobří kámoši, na život a na smrt, haha; a taky opravdu miluju ty stavy za lidskou hranicí normálnosti, ty stíny a tu tmu a to dno, a ty démony a...všechno, pomáhá mi to vážit si po-depresivních fází života, heh), ale hlavně problém s komunikací s lidmi (mluvte na mě, ale možná pochopíte, že mluvíte se zdí; ne, pane učiteli, fakt nehodlám mluvit!! před celou třídou; co, to jako - mí drazí známí!- ode mě opravdu čekáte, že s vámi budu komunikovat ve společnosti více než dvou lidí?!)...
Ale tak nějak se blíží maturita a bojím se, že i když bych to uměla (to by ale byl zázrak, ZÁZRAK!), tak to nebudu schopná to prezentovat - mluvit před všemi učiteli a lidmi, kteří se tam přijdou podívat...husí kůži mám už jen z toho, že si to představím...Vždy když třeba mluvím před třídou (když mám nějakou prezentaci), připravuju se na to psychicky celý den, cvičím to i doma, a pak ve škole ráčkuju, koktám, brečím...a pak je mi po celý den zle a po nocích z toho mám ještě dlouho noční můry (zažívám tu situaci znovu a znovu, stojím před lidma a nic nevím, neumím a oni se mi smějou).
Tak a teď si představte, že se takový člověk jako já, rozhodne...rozhodne změnit.
Do týdne.
No, změnit. Možná jenom udělat malý pokrok, vydat se vstříc lidem...Ale abych to dokázala, potřebuju nějakou motivaci. A tak si budu psát takový týdenní minideníček o tom, jak se mi ten který den dařilo. Říkáte si, že to nemůžu dokázat? Ale ano, jde to.
Z šedé myši se stane lví královna (už jsem se zmínila, že jsem narozená ve znamení lva - jaká to ironie-?).
Postup:
- pozitivní přístup
- úsměv (Za každou cenu!)
- playrole (vžiju se do role, že jsem tím, kým jsem chtěla vždy být, zkrátka budu to "hrát")
Cíle:
- komunikovat každý den nejméně se dvěma lidmi
- dát -nahlas!- najevo svůj názor
- stát si za svým i přes nesouhlas ostatních (naučit se asertivně říkat "ne")
- zvýšit společenskou prestiž
- udržet si dobré známky
- najít si "zárodky" přátel (hih...zní to blbě)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hallo-chan | Web | 28. listopadu 2010 v 16:00 | Reagovat

Držím palce, ať máš sílu dojít ke svým cílům :)))
(Já na to nikdy nemám..)

2 sayu | 28. listopadu 2010 v 17:11 | Reagovat

:-)) Díky. Udělám pro to co se dá a uvidíme....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.